Příběh Farmy Držovice: Tvrdá práce a odhodlání v Českém Středohoří

Jana s Jakubem ještě nebyli ani třicátníci, když opustili Prahu a začali budovat svůj život v zatím neutěšených Sudetech. Svůj sen o idylickém životě na venkově postupně proměnili v realitu. Od chovu koz a ovcí po vlastní farmu a sýrárnu, která u nás na Scuku prodává přes 50 mléčných výrobků. Cesta to nebyla jednoduchá, ale stála za to. Jaké byly začátky chovu koz a ovcí? Jak se žije v Českém Středohoří a co plánují na farmě dál? Vyzpovídali jsme pro vás Janu Laušmanovou, která se svým manželem Jakubem Farmu Držovice založila v roce 2009.

Kuba Laušman na Farmě Držovice - fotila Karolína Malá

Jano, představíte nám blíže vaši farmu? Kolik lidí se podílí na chodu?

Naše farma se nachází v Českém Středohoří, poblíž malebného městečka Úštěk

v okrese Litoměřice. Našemu kraji se říká Zahrada Čech. Hospodaříme v tuto chvíli na

cca 70 ha pastvin, jejichž část přiléhá přímo k hospodářským stavením, a tak naše

zvířata mohou dle libosti odcházet a přicházet z pastvy. Sami si vyrábíme tzv.

objemová krmiva (seno, senáže), ale nepěstujeme žádné obilí. Základní stádo v tuto

chvíli čítá cca 250 kozích a ovčích matek, nějaký mladý odchov a několik kozlů a

beranů. Maximální počet dospělých zvířat, které farma ještě uživí je asi 300. Na chodu

farmy se v tuto chvíli podílí 8 lidí na hlavní pracovní poměr včetně mě a manžela a

v sezóně několik brigádníků na výpomoc a na trhy.

Jak vás napadlo opustit Prahu a začít úplně nový život v Českém Středohoří?

Napadlo to mého manžela Jakuba, nechtěl žít v Praze a představoval si nějaký idylický život na venkově. Vždy si do hospody nosil knihu Mileny Fantové - Chov koz, která ho inspirovala. Nutno říct, že naše představy o životě a podnikání na venkově byly hodně naivní a zkreslené. Usedlost jsme díky rodičům koupili na podzim roku 2001, kdy nám

bylo jen 23 let. Tehdy byl ještě o nemovitosti v Sudetech malý zájem. Profesionálně jsme ale farmu spustili až 4. 1. 2009. Chovem koz a později i ovcí se ale zabýváme od roku 2002 a výrobou sýrů asi od roku 2007.

Pamatujete si na své první dny na farmě? Co bylo nejtěžší?

Tak pokud mám mluvit o opravdu prvních dnech na farmě v letech 2001 a 2002, tak mě hodně vadilo, že je všude tma. Náročné bylo také zvyknout si na nezbytné dojíždění autem. Vesnice v Sudetech byly hodně zanedbané, domy zchátralé, některé byly úplné ruiny. V naší vesnici tehdy bydlelo jen několik převážně starších lidí. Od roku 2001 se počet obyvatel Držovic asi ztrojnásobil. V domě jsme zpočátku obývali jen 2 místnosti bez koupelny, topili jsme v kamnech, na to jsem také nebyla z Prahy zvyklá. Určitě jsme nebyli vůbec připraveni na objem práce, který nás čeká. Bohužel ten se stále navyšuje a naše energie i entuziasmus naopak ubývá. Asi nás zaskočilo i administrativní zatížení, které je se zemědělstvím a výrobou potravin spojené.

Jak vypadá váš běžný den na farmě?

To je hodně těžké popsat, protože den každého pracovníka je jiný podle jeho

pracovního zařazení. Záleží, zda pracuje venku u zvířat nebo v sýrárně. Týdenní

program je relativně pevně stanoven a je to docela dost stereotypní. V sezóně bohužel

musíme pracovat každý den, aby se stihlo zpracovat nadojené mléko. Období okolo Velikonoc je pracovně nejnáročnější, naopak listopad je nejklidnější měsíc, kdy

odpočíváme a snažíme se načerpat energii na další sezónu. V pondělí připravujeme

objednávky i ty do Scuku, v úterý se vše rozveze zákazníků, pátek je věnován

přípravě trhů a dnes také plnění prodejního automatu, který jsme si nedávno pořídili.

Po 5 letech jsme minulý týden ukončili rozvozy koncovými zákazníkům v Českém

Středohoří, které jsme spustili v době covidu. Letos také kvůli hrozbě slintavky a

kulhavky nemáme pro veřejnost na farmě otevřeno a zatím ani neprovádíme exkurze. V sobotu se jezdí na farmářské trhy. A při tom všem se stále dojí a denně probíhá výroba, z velké části ruční. Jezdíme si také pro kravské bio mléko na Agrofarmu Merboltice. Péče o zvířata samozřejmě probíhá kontinuálně, ale máme i tzv. zootechnické dny, kdy se věnujeme třeba úpravě paznehtů.

Vaše mléčné dobroty mají široký záběr – od jogurtů po Pecorino. Podle čeho jste si

vybrali, co budete vyrábět?

Hodně věcí k nám přišlo nějak organicky, ani jsme o tom tolik nepřemýšleli. Chtěli jsem také vyřešit problém, co s mlékem v době, kdy kozy a ovce hodně dojí a jak mít nějaké kozí a ovčí sýry i v zimě. Náš záběr je opravdu široký, ale není to naše přání. Mnohem raději bychom vyráběli jen pár produktů. K tak širokému portfoliu výrobků nás nutí spíše zákazník a poptávka. Líbí se nám více zahraniční modely, kde sýrárny na farmách vyrábějí jen několik oblíbených výrobků a jsou pro ně známé široko daleko. Třeba k tomu jednou také dospějeme.

Který z vašich produktů je nejoblíbenější u zákazníků – a který máte nejraději vy

sami?

Nejpopulárnější výrobky jsou určitě ovčí pecorino, kozo-ovčí tvaroh a grillumi, kozí

čerstvé sýry (hlavně ten s medvědím česnekem) a kozí pomazánka nebo třeba kozí a

ovčí sýr zrající ve vosku. Nám chutná vždy to, co je nejnovější. Já osobně nemohu

existovat bez kravského tvarohu.

Spolupracujete se Scukem – jaké máte zkušenosti a co vás na téhle spolupráci baví?

Se Scukem spolupracujeme už od jara 2019. Nejvíce nám Scuk pomohl určitě

v covidovém období, to byla spolupráce opravdu intenzivní. Protože je naše výroba

hodně sezónní a sýry různě dozrávají a vyprodávají se, je pro mě zcela zásadní, že

mohu nabídku na Scuku přizpůsobit aktuálním zásobám. Neděláme pořád to stejné

každý týden a je pro mě super, že si mohu nabídku sama ovládat. Doufám, že tuto

možnost Scuk zachová, protože jinak by to pro nás bylo velmi komplikované a

zákazníci by byli ochuzeni o výrobky, které děláme třeba jen občas a v malých sériích.

Máte nějaký sen nebo plán, kam byste chtěli farmu v budoucnu posunout?

Manželé Laušmanovi, kteří za farmou stojí.

Nevím, zda máme teď úplně sny, které se pojí s nějakým rozvojem farmy. Z hlediska počtu zvířat i zpracovaných litrů mléka jsme určitě na našem maximu. Zvláště v této době, kdy naši oblast sužuje pravidelné sucho. Naše sny se spíše pojí s naším osobním životem, který často od ledna do června

vůbec neexistuje. Rádi bychom měli také čas na nějaké koníčky a aktivní odpočinek. Už je nám skoro padesát a upřímně si nedokážeme představit pracovat v tomto tempu dalších 15 nebo 20 let. „Work and Life Balance“ jsou pojmy, které se dnes masivně skloňují, bohužel v zemědělství, a zvláště v tom, které je spojeno se zpracováním a

prodejem finálního produktu jsou to pojmy neznámé.

Já osobně bych ráda větší ekonomickou jistotu, abychom každou zimu nemuseli

bojovat o zachování farmy. To hodně souvisí s tím, že přes zimu cca 3 až 3,5 měsíce nedojíme. Manžel by si určitě přál, aby farmu převzal některý z našich už dospělých synů.

Ačkoliv se oba studijně pohybují v tomto prostředí, není to vůbec jisté. Na farmě už

vyrostli, pomáhali nám od útlého věku a přesně vědí, co taková práce obnáší. A

nároky této nastupující generace na osobní život, cestování a třeba sport jsou určitě

větší, než jaké jsme měli my. My jsme ještě Husákovy děti a chtěli jsme především vybudovat něco mimořádného. To se nám, myslím, i s pomocí obětavých rodičů

povedlo, ale nebylo a není to jednoduché.

Ochutnejte poctivé mléčné z Farmy Držovice se slevou: